cvičit se
[cvɪčɪt se]
(3. j., 3. mn. -čí se, rozk. -č se, čin. -čil se, podst. jm. -čení (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se cvičí v čem)
opakováním něčeho usilovat o zdokonalení se, získání schopnosti, zručnosti, učit se, zdokonalovat se, trénovat něco:
cvičit se v kresbě
Cvičili se v užívání střelných zbraní.
Cvičila se v jazyce, aby neměla akcent.
Cvičte se v sebejistějším vystupování.
Ženijní jednotka britské armády se cvičila v budování tunelů.
► cvičívat se
[cvɪčiːvat se]
(3. j. -vá se, čin. -val se)
sloveso nedokonavé
opakovací
Bývaly to krásné večery ve škole, kde jsme se cvičívali ve zpěvu.
dokonavé → vycvičit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cvɪčɪt se]
(3. j., 3. mn. -čí se, rozk. -č se, čin. -čil se, podst. jm. -čení (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se cvičí v čem)
opakováním něčeho usilovat o zdokonalení se, získání schopnosti, zručnosti, učit se, zdokonalovat se, trénovat něco:
cvičit se v kresbě
Cvičili se v užívání střelných zbraní.
Cvičila se v jazyce, aby neměla akcent.
Cvičte se v sebejistějším vystupování.
Ženijní jednotka britské armády se cvičila v budování tunelů.
► cvičívat se
[cvɪčiːvat se]
(3. j. -vá se, čin. -val se)
sloveso nedokonavé
opakovací
Bývaly to krásné večery ve škole, kde jsme se cvičívali ve zpěvu.
dokonavé → vycvičit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)